/od našeho zvláštního zpravodaje 

Přes tři hodiny si šestadvacetičlenná skupina uprchlíků užívala zájem televizních kamer v cyklistickém dobrodružství, které měřilo 245 kilometrů a peloton na startu čítající 143 jezdců zavedlo z Pekingu až do hor k Velké čínské zdi.

V úniku nebyl žádný lídr

"Ze začátku jsme jeli všichni, ale pak se vždycky najde někdo, komu se nechce. Bylo ale hlavně vidět, že ve skupině neměla lídra Itálie a nebyl v ní žádný ze silného týmu Rusů. To bylo znát. Kdyby tam byl někdo lepší z Italů, třeba Rebellin, nebo Bettini, vypadalo by to asi jinak," popsal situaci ve skupině uprchlíků Roman Kreuziger, který nakonec protnul cílovou pásku na 45. místě se ztrátou necelých tří minut na vítěze.

"Zkusili jsme odjet, ale od začátku jsme tušil, že to do konce nemůže vydržet. Sám jsem se necítil nejlépe. Neměl jsem svůj den. Kdyby mi to jezdilo jako před pár dny, mohlo to dopadnout jinak. Ale beru to jako zkušenost, určitě ne jako zklamání," dodal třináctý muž letošní Tour de France.

V jednu dokonce přemýšlel o tom, že závod vzdá. V okamžiku, kdy jejich únik definitivně pohltila hlavní skupina. "Když vás takhle někdo dojede, úplně ztratíte chuť dál makat, dřít. Pak máte chuť slézt z kola. Ale je to olympiáda a jsem rád, že jsme oba projeli cílem," přiznal Kreuziger, který se ještě při nájezdu do posledního kola pokusil dotáhnout na jeden z nástupů, z něhož nakonec vykrystalizovala šestice, která si to rozdala o medaile. "Zkusil jsem tam být, dorazit skupinu. Ale nešlo to, chyběly mi tam nohy. To pak nelze dělat zázraky," dodal.

Kreuziger jel chvíli s kolegy z Liquigasu

V zázraky ale už nevěřil mnohem dřív. "Tak čtyři kola před cílem už jsem tušil, že to nepůjde. Můžete si věřit, když se cítíte stoprocentně v pohodě. A já se dobře necítil. Nebylo to to pravé ořechové," řekl dvaadvacetiletý cyklista stáje Liquigas. Společně s ním byli v úniku hned čtyři zástupci této italské stáje - Bělorus Kučinskij, Chorvat Miholjevič a Brazilec Fischer.

"Věděli jsme o sobě. Jsou to přece týmoví kolegové a kamrádi. Určitě i to dodá morálku a chuť do závodění, i když jsme každý z jiné země. Kdyby se někdo trápil, určitě by jeden druhého neshodil dolů. Spíš bychom si pomohli," uvedl Kreuziger.

Zrovna tak si ale byli připraveni navzájem pomoci oba čeští cyklisté. "Kdyby to vyšlo a únik se nám podařilo dotáhnout až do konce, byl jsem připravený Křižákovi (přezdívka Romana Kreuziger, pozn. red.), kdyby došlo na finiš, pomoci. Přece jen je na tom lépe než já. A medaile je medaile. Měl bych pak na ní taky svůj otisk," usmíval se Benčík, který dojel na 75. pozici už se ztrátou téměř šestnácti minut. "Snažil jsem se držte co nejdéle v hlavní skupině, ale ztratil jsem kontakt až při nájezdu do stoupání posledního kola. Vzdát jsem ale nechtěl. Nebyl problém dojet do cíle," konstatoval Benčík.

Počasí nevadilo

Počasí, tedy opět velké horko a extrémní vlhkost českým cyklistům nevadilo. Na rozdíl od dalších závodníků. "Bude to masakr," prorokoval před startem Holanďan Karsten Kroon. A byl. Ze 143 cyklistů na startu jich do cíle nedojelo třiapadesát. "Ve městě to bylo určitě horší. Ale čím víc jsme se blížili k okruhům do hor, bylo to lepší. Trochu se i ochladilo. Počasí nebylo žádným handicapem," uvedl Kreuziger a stejného mínění byl i Benčík. "Horko mně nevadí. Mám takové počasí rád. Mnohem horší by bylo, kdyby pršelo," řekl.

Olympijský závod zavedl cyklisty z Pekingu, kde trať míjela většinu významných pamětihodností včetně náměstí Nebeského klidu, Zakázaného města, až k Velké čínské zdi. "V závodě jsem určitě neměl čas vnímat, že zrovna míjím Čínskou zeď, ale v tréninku jsem si ten okruh projel víckrát a viděl jsem, kudy závod vede. Zeď i stavby kolem jsou impozantní," přiznal Kreuziger, který po závodě spěchal do Pekingu, aby ještě stihl večerní zápas českých basketbalistek proti USA. V neděli totiž už odlétá zpátky do Evropy. "Spěcháme oba. Pro Romana je to jediná šance, jak vidět nějaký olympijský sport. Budeme holkám fandit. Já to vždycky beru naplno, takže se obávám, že zítra budu chraptět," dodal Petr Benčík.

Vítězem olympijského závodu se stal v napínavém finiši šestice cyklistů Španěl Samuel Sanchez před Italem Davidem Rebellinem a Švýcarem Fabianem Cancellarou. Vítězství Sancheze je vůbec prvním španělským triumfem v silničním závodě v historii olympijských her.