/od našeho zvláštního zpravodaje

Na tiskovou konferenci přišla už s rozpuštěnými vlasy, zatímco při soutěži musí být svázány do ohonu, aby nerušily soustředění, pro střelce tak typické.

gratulace__192x128_.jpgDokážete zformulovat pocity olympijské vítězky?
Jsem šťastná. Myslím, že je to přirozený pocit. A taky jsem ráda, že to mám za sebou. Není moc času si všechno srovnat v hlavě.

V kvalifikaci jste byla bezchybná, ve finále vás soupeřky takřka neohrozily. Čekala jste, že to tak skvěle vyjde?
Pokoušela jsem se o své nejlepší rány. Abych řekla pravdu, tušili jsme, že to půjde dobře, všechno tomu nasvědčovalo. Myslím, že jsem svůj díl práce odvedla dobře. Všichni jsme udělali část své práce dobře, já, můj manžel, otec.

Jak na vás působila manželova přítomnost? Zapůsobil na vás polibek před závodem?
Pochopitelně mi pomohl, je to můj nejlepší parťák. Kdyby tu z nějakých důvodů nemohl být, věděla bych, že je se mnou, ale protože tu byl, nebylo to pro mě tak strašné. A polibek s manželem je přece přirozená věc.

Čtěte také:

Na stupních vítězů jsou samé Evropanky, neprosadila se na ně ani Američanka Jamie Beyerleová. Nebudete příště reprezentovat Spojené státy?
Uvidíme, co se stane v budoucnosti. Nechci si zavřít ani jedny dveře. Když to půjde, budu závodit za Českou republiku, když budou nějaké problémy, tak uvidíme. Je to rozhodně možnost.

V týmu USA by na vás byl větší tlak. Ten dnešní dolehl na domácí favoritku Tu Li. Vímala jste její nezdar a zklamání?
Myslím, že na Tu byl velký tlak. Kytku, co jsem dostala, bych ji ráda věnovala. Nemohla jsem s ní mluvit, je mezi námi jazyková bariéra, ale chápu, jak to pro ni musí být těžké. Čínský tisk vyvíjí na čínské sportovce velký tlak. Cítí ho na každém tréninku a tady se možná ještě zvýšil. Viděla jsem, jak je Tu obklopená po závodě, nevypadala zrovna šťastně. Já tlak tolik nevnímám, prostě jsem se snažila o své nejlepší rány.

Na co se teď nejvíc těšíte?
Na sprchu. Je mi, jako kdybych uběhla maraton. Možná naše soutěž vypadá jednoduše, ale mentálně dost vyčerpává.
 
O vás je známo, že se dokážete při střelbě pohroužit do vlastního světa. Jak to děláte?
Jsem pocitový člověk. Vím, co chci, proč jsem tady, za co bojuju. Před závodem už jde jen o to, abych neškubala tělem, na to se soustředím. Matt je jiný, má všechno logicky zdůvodněné. Ovlivňujeme se navzájem a měníme se v tom vztahu i ve sportu.
 
Takže jste před olympijským závodem byla v pohodě?
Vůbec ne. Když jsem přijela, padla na mě aklimatizace. Říkala jsem si, že jsem tak na třicáté místo. Pak jsem ale jeden den přišla na střelnici a bylo to dobré. Snažila jsem se nepřiznávat si ten tlak, ale dneska ráno jsem zase byla nervózní. Začala jsem chodit na záchod, nebylo mi zrovna nejlíp. Jak jsem se dostala na stanoviště, už jsem toho měla dost. Řekla jsem si: teď už nechci o ničem vůbec přemýšlet, nebudu ani ztrácet čas mezi ranami.
 
Přesto jste končila mezi posledními, ve finále jste střílela úplně poslední. Děláte to vždycky?
Líp se tak soustředím. A tohle byl jeden z nejtěžších závodů, co jsem zažila. V kvalifikaci jsem se dostávala do presu, že mi to nějak jde. Když jsem měla třicet desítek, řekla jsem si, že už to snad nepokazím. Tušila jsem, že ve finále už jsem, a nechtěla jsem udělat zbytečnou chybu, že třeba půjdu pozdě do rány.
 
Přechod na finále, to byla hrůza. Musíme být na střelnici dvacet minut před začátkem, spěchalo se, ale bylo to pro všechny stejné. V určitou chvíli ve finále jsem cítila, že budu na stupních vítězů, ale počítat výsledky soupeřek, na to nemám hlavu. Udělala jsem nějaké chyby, když tep skáče dolů, tak do toho nedočkavě skočím, ty já dělám furt. Pak mi taťka ukázal, nemohla jsem tomu uvěřit.
 
Váš vztah s otcem nikdy nepoznamenala rebelie z vaší strany?
On mě udržel na uzdě a drží mě, abych odolala tomu tlaku. Jsme na sebe zvyklí, on ví, co mi má říct. Já jsem pro trenéra těžký závodník. Když jsem to občas nezvládla, bylo to pro něj těžké, teď si to vynahrazuje. Rozhodně má na mě stále velký vliv.
 
Větší než manžel?
Jsem ráda, že je mám oba u sebe.