Šebrle: Ještě chci dokázat, že na to pořád mám

/od našeho zvláštního zpravodaje

Šebrle prohrál bednu sektu s Barborou Špotákovou. To ho ale nemrzí. Litoval špatné sezony, v níž byl třikrát zraněný a v Pekingu závodil s přetrvávajícím kašlem.

"Nejsem ani naštvaný, spíš smířený," řekl na závěr přerušovaného povídání o mizerném sportovním půlroce.

"Už ve Valencii jsem si říkal, je to v pr...," vrátil se na začátek března na halové mistrovství Evropy, kde si v běhu na 60 metrů překážek natrhl zadní stehenní sval.

Tehdy tvrdil, že příprava na hlavní vrchol sezopny ohrožena není, a nyní potvrdil, že to tak bylo, ale považuje ten moment za začátek všech trablů. Do španělské metropole nepřijel stoprocentně připraven, což se vymstilo.

Do přípravy se vrátil o dva týdny dřív než lékaři doporučují a po návratu ze soustředění v Jiží Africe si při dubnovém tréninku, opět na překážkách, "pořídil" svalovou trhlinu znovu na stejném svalu, jen o kousek jinde a menší.

Poslední trénink se mi povedl, ale tady to bylo dobré jen tři dny

"To by ještě nebylo nejhorší, kdybych se nenarval potřetí," okomentoval po olympijském desetiboji svou jarní anabázi Šebrle se sportovní hantýrkou.

Třetí zranění přišlo v nejnevhodnější dobu, na konci července, tentokrát na přední straně stehna.

"Vyšetření ukazovalo, že je to na devadesát procent křeč," krčil rameny desetibojař, jemuž v tu chvíli nemohl lépe pomoci ani tým špičkových zdravotních specialistů.

Přesto do Pekingu odletěl v dobré náladě. "Poslední konečný trénink se mi povedl, byl skvělý. Ale tady jsem se nejlíp cítil první tři dny," uvedl závodník a odmítl, že by šel do závodu smířený s porážkou: 

"To ne, to bych sem nejel." I kašel, který ho trápil na exhibičním mítinku v Táboře, zejména při vrhu koulí, kterou přikládá ke krku, v čínském podbení pomalu ustupoval.

Ráno jsem měl dvousetkilové nohy, věděl jsem, že medaile nebude

Ve druhém dnu vícebojařské soutěže se ale disciplínu po disciplíně propadal z páté pozice, kterou si i s výpadkem v kouli vydobyl ve čtvrtek.

"Ráno jsem měl dvousetkilové nohy, už na překážkách jsem cítil, že to nejde, že medaile nebude," přiznal, ale šel dál. "Je to olympiáda, chtělo jsem bojovat o každé místo."

Špotáková ještě dopoledne žertovala o sázce, kdo z nich dvou hodí dál oštěpem: "To ale musí být pravá Champagne!" Že byl mezi výkony čerstvé olympijské vítězky a muže, jehož stejný titul je starý čtyři roky, rozdíl téměř deseti metrů, netěšilo ani ji. Natož pak desetibojaře.

Bez formy se vyhrát nedá. Vím, kde se všechno podělalo 

"Chtěl jsem hodit daleko, ale nešlo to." Po posledním pokusu v oštěpu zůstal chvíli ležet. Přemohl ho kašel, bylo mu zle.

"Ale jenom chvíli," přešel to chlapsky a do patnáctistovky nastoupil navzdory dýchacímu hendikepu. "Bez formy se vyhrát nedá," shrnul předchozí několikaměsíční děj.

Šesté místo není pro Šebrleho důvodem končit kariéru ani dát si závodní pauzu, snad jen na to, aby byl zdravotně naprosto fit do dalšího tréninku.

"Vím, kde jsem udělal chyby, kde se všechno podělalo," odtušil a na otázku po případných nových změnách v koncepci přípravy, v týmu kolem sebe, nebo i trenéra, odpověděl nejprve záporně, pak se na chvíli zamyslel, a nakonec zase zavrtěl hlavou. Příští rok musí desetibojařský svět opět počítat se světovým rekordmanem.¨

A olympiáda v Londýně? "Už tady jsem byl nejstarší," nechtěl se Šebrle pouštět do dalekých úvah. "Ještě chci ale dokázat, že na to pořád mám," dodal. "Tady jsem hůř závodil než trénoval, což je neuvěřitelné."