/od našeho zvláštního zpravodaje
Velká jízda, kterou dnes předvedl David Kostelecký v pekingském lijáku, dala zapomenout na finálový nezdar českého střelce z olympády v Sydney. Bezchybný výkon v závěrečné soutěži o zlato mezi finálovou šesticí v disciplíně trap, a to v situaci, kdy už žádný střelec nemá k dispozici druhou opravnou ránu a musí trefit terč napoprvé, byl jedním z vrcholů dosavadního průběhu her.
Jaký je to pocit?
Ještě je brzo si něco uvědomovat, ale celé je to pěkné. Jsem rád, mám toho ještě moc v hlavě.
Máte v hlavě i situaci ze Sydney, kde jste byl před finále třetí, ale propadl se až na šesté místo?
Ne, to už je dávno pryč.
Co se od té doby stalo, že jste tentokrát svou ještě lepší pozici udržel?
Trénovali jsme, pracovali jsme na tom a dokázali to. Měl jsem i trochu štěstí, ale ta práce se vyplatila.
Trenér Jan Dvořák tvrdil, že po včerejším prvním dnu před vámi tajil, že vedete. Jak to bylo dneska?
Dneska jsem to věděl. Pořadatelé mi před finále dali nějaký dárek a řekli mi, že jsem první, takže jsem to vnímal.
V průběhu finále se spustil liják. Myslíte, že ovlivnil střelbu ostatních? A proč ne tu vaši?
Jednoduché to nebylo, flinta v tom dešti klouže v ruce, takže je to náročnější než jindy. Já mám rád střílení v dešti, tak možná proto.
Kdy jste začal věřit ve vítězství?
Když jsem viděl, že soupeři chybují, že mám náskok. Bylo to o to příjemnější, že mi to soupeři usnadnili. Alipov v kvalifikaci střílel se mnou a viděl jsem, že to dává na jednu ránu, takže jsem si myslel, že to bude těžší. Soupeři mi to usnadnili a byl to dobrý zážitek, sám sebe vidět, co tam dělám.
